8. říjen 2013 se nesl v duchu brzkého vstávání a pozdního příjezdu. V tento dlouhý den měli žáci 8. a 9. r.  naplánované tři ekologicky zaměřené exkurze. Celou akci zaštiťoval a zčásti financoval Jihočeský kraj, žáci tak měli dopravu a tlumočnici zdarma a platili pouze vstupy. Bohužel, někteří žáci neměli cestovní pas či občanský průkaz, tudíž se nemohli exkurze zúčastnit.
   Cesta byla dlouhá, začali jsme prohlídkou základní školy v Kremsmünsteru (43 km J od Lince). Nejprve jsme se jako škola místním žákům a učitelům představili formou počítačové prezentace v podání 2 moderátorů – J. Macha (8.A), M. Tesaře (9.A), dále děvčata z 8.A  předvedla svěží taneční vystoupení  a nakonec Edita Štelnerová  (9.A) zahrála 2 skladby na saxofon. Poté jsme se rozdělili do menších skupin, ujali se nás rakouští žáci a provedli nás školou, abychom zhlédli výuku a učebny na jejich škole.
   Po lehké zdravé svačince na tamní škole si někteří žáci stačili ještě vyměnit kontakty, rozloučili jsme se a uháněli jsme směr město Wels (35 km JZ od Lince). Zde bylo v plánu zelené centrum Welios. Tento moderní soběstačný dům stojí za to vidět! Byl přímo nabytý interaktivními předměty, na kterých si žáci mohli sami ověřovat jejich působení. Strávili jsme zde necelé 2 hodiny a nepřistihli jsme nikoho, kdo by se nudil či zlobil…… Naše přirozená vlastnost, na všechno si sáhnout, to je právě cílem této výstavy. Celý dům je zaměřen na šetření energií v našich domovech, upozorňuje a navádí nás na využití alternativních zdrojů.
   Nechtělo se nám odtud, ale čas nás tlačil a museli jsme ještě na 3. stanoviště – větrnou elektrárnu v Schenkenfeldenu (27 km S od Linze). I toto místo bylo pro nás plné zajímavých informací, navíc, kdo stál někdy přímo pod stožárem větrné elektrárny? Bohužel, větrné podmínky nebyly zrovna ideální, lopaty se netočily, takže jsme je v chodu neviděli. Pochopili jsme z výkladu fungování, výstavbu a především účel tohoto typu elektrárny. Musím říct, že nikomu z nás nepřišly tyto obrovské větrníky jako narušitelé krajiny……. Na místě se nacházely 2 větrné kolosy, které ročně vyrobí proud pro 420 domácností. My jsme mrkli dovnitř do jednoho z nich, jehož výška činila 60 metrů. I tomuto místu jsme řekli „Auf Wiedersehen“, naskákali jsme do autobusu, dojedli jsme poslední zbytky svačin a ujížděli k rakousko-českým hranicím v Dolním Dvořišti.
   Ke škole jsme sice dorazili s hodinovým zpožděním, nicméně když zhodnotíme pěkné počasí, zážitky, kontakty, německý jazyk, tak to přece stále za to! Nás učitele těší, že žáci hodnotili celou akci velmi kladně a budeme se těšit na další granty a spolupráci s Jihočeským krajem. Všem, kteří se podíleli na prezentaci naší školy, touto cestou  děkujeme.

                                                                                                                 Mgr. P. Šimková, Mgr. L. Ondřich